Slyšíte jak to tu praská? Chodím po velmi tenkém ledě. Tento článek je o očkování. Já se přiznávám, že jsem matka, která očkuje. Respektuji názor druhé strany, že neočkují. Je to jejich věc, jejich dítě, jejich volba. Já jsem se rozhodla očkovat a nelituji. Klárka vždy zvládla očkování skvěle, jen občas měla zvýšenou teplotu, ale jinak nic vážného nebylo. Věřím, že očkování má své důvody a naší pediatričce věřím, sama jsem k ní od dětství chodila a žiji bez zdravotních problémů, to samé můj brácha. Takže k ní mám důvěru, že by mému dítěti záměrně neublížila. Vždy mi vysvětlí případné reakce, ale nikdy se nám nevyplnili - naštěstí.
Zrovna včera nás čekala druhá dávka tzv. MMR vakcíny, která je velmi vystavená kritice, nám sedla daleko více než klasická hexavakcína. Klárka si vešla do ordinace, posadila se na mě, paní doktorka jí píchla včeličku a jen co jí vyndala už se chystala prozkoumat ordinaci. Byla statečná jako vždy. V čekárně jsme počkali zda nebude nežádoucí reakce, ale vše proběhlo v pořádku. Malá si snědla pár sušenek, pohrála si a dokonce se houpala na koníkovi, který zažil i mě v dětských letech. Je zajímavé, jak se to otočí časem. Za mě, nebojte se očkování.. není to hlavní zlo co se stává!
- 22:10:00
- 0 Comments
