Nemocnice, Krteček & Poděkování :-)

Máma na mateřské
V pondělí 27. července 2015 čekalo Klárku vyšetření v českobudějovické nemocnici. 

Budík byl nastavený na 5:20 hodin, abych vše v klidu stíhala. Ovšem budík nebyl ten, kdo mě vzbudil, ale Klárka, která se rozhodla vstávat už ve 4:10 hodin. Za normálních okolností bych jí přebalila a dala mléko, ale to bohužel nešlo. Takže jsem zapla televizi a Klárka koukala na Dokonalý svět. Já se snažila usnout znova, ale bohužel to už nešlo. Chvíli jsme ležely a povídaly si. Když bylo půl šesté, tak jsem vstala a šla se připravovat. Klárce jsem uvařila čaj, aby po vyšetření měla svůj oblíbený ovocný s malinami poblíž. Můj milovaný dědeček s bráškou Pájou nás vyzvedli okolo půl sedmé a vyrazili jsme směr České Budějovice. V čekárně jsme byli v půl osmé. Klárka celou dobu byla hodná, v kočárku krásně seděla a nehledala čaj ani mléko. V půl deváté za námi přišel anesteziolog. Nebyl přesvědčený o tom, zda je potřeba provádět CT vyšetření a tak se vrátil zpátky do ordinace, kde byl patnáct minut. Když vyšel následovala ho sestra a sdělil mi, že místo CT jí čeká magnetická rezonance, jelikož je pro dítě méně náročná. Hned nás navedli do čekárny radiologického oddělení. Tam jsme čekali hodinku. Já podepsala souhlas s anestezií, vyplnila Klárky kartu od hmotnosti po potvrzení, že v těle nemá nic kovového. Klárčino příjmení zaznělo po hodině čekání.
  Uf, už je to tady. Klárku jsem položila na stůl před ten tunel a sestřičky mě hned informovali, že si Klárku připraví sami a že mám jít čekat do čekárny. Byla jsem ráda, protože bych tam asi začala brečet jen co by jí napíchli kanylu. 
Půl hodiny uteklo jako voda a já šla za Klárkou na chodbu, kde jsem čekala, až se probudí z narkózy. Byla kouzelná. Když se probudila tak hned byla na nohou. Vyfotily jsme se spolu, abych jí za pár let mohla říci, jak statečně narkózu zvládla. Po deseti minutách si pro nás přišla sanitářka a odvedla nás na dospávací pokoj na dětském oddělení, kde jí hned napojili nožičku na monitor. Bylo skvělé, že tam s námi mohli být i děda a Pája. Rychleji to utíkalo a Klárka si užívala náruč dědečka. Po dvou hodinách nás propustili s tím, že podle předběžných výsledků je Klárka zdravá, ale musí se průběžně hlídat kvůli dědičné nemoci. Byla statečná, úžasná, hodná a prostě dokonalá !!!

Klárka si našla novou večerníčkovou lásku a není to nikdo jiný než Krteček. Že ho má ráda jde znát i díky tomu, jak rychle se jeho jméno naučila vyslovit. Strašně roztomile se u něho směje a plánuji jí ho koupit, aby měla zase parťáka na hraní. 

Jedno velikánské PODĚKOVÁNÍ bych chtěla věnovat jedné úžasné mamince, která mi dělá opravy pravopisu (jak bylo zmíněno, že se stane někde nějaká hrubka). Děkuji Terezko P. že jsi ochotná mi věnovat svůj čas a energii. Vážím si toho !!! 

Tak to by bylo pro tuto chvíli všechno. Já musím jít Klárku umýt protože je celá od Lipánku. Mějte co nejkrásnější úterý a zase příště u dalšího článku...


Pa Vaše Nikča 

Má domácnost aneb Rok, co bydlíme samotné :-*

Máma na mateřské
Je to přesně jeden rok, co jsme se mezi krabicemi plnými hraček, knížek, oblečení a nádobí připravovali k první společné noci v novém „našem“ bytě. A po roce jsem strašně ráda, že jsem se rozhodla odstěhovat od rodičů.

Tím vůbec nechci říct, že jsme se neměly u našich dobře, to by mě hanba fackovala, ale stále to bylo pro mě takové nijaké. Sama jsem byla máma, ale neměla jsem svou domácnost. Nebyla jsem paní domu já. Rodiče mi moc pomohli se zařídit. Taťka vymaloval, mamka pomohla s úklidem a celá rodina se stěhováním. Děkuji jim za pomoc a čas, který mi věnovali.

Přesně 28. července 2014 jsme byly u babičky v Sezimově Ústí a já stále slýchala otázky, zda už bydlím. Byt už byl obyvatelný, koberce položeny, jen chyběl nábytek – postele a skříně do pokojíčku/ložnice. Jeli jsme v autě a já se zeptala táty, kdy vidí, že bychom se mohly přestěhovat kompletně. Říkal tak dva dny. Mamka, protože je žena činu řekla, že klidně dneska, ale musíme se domluvit s dědou a se strejdy, zda nám pomohou. Prý bez problému. Já u rodičů začala balit a mamka mi pomohla s hlídáním Klárky. První várku jsme s taťkou odvezli a já už tam zůstala a vše chystala. Když už bylo vše na svém místě, rozloučila jsem se s rodiči a poprvé mi došlo, že jsem pryč. Popadl mě jakýsi pocit paniky, zda to vážně zvládnu. Zvládla a zvládám! Vybalila jsem vše, co šlo, uspala Klárku – můj strach, zda usne v novém byl zažehnán, když po koukání na televizi během chvíle usnula. Já se šla umýt a následovala jsem ji. První noc mohla začít. Co se prý zdá během první noci v novém bytě, se splní. Tím pádem vím, že ten Pan Božský jednou opravdu přijde. Zdálo se mi o úplné rodině – o mé rodině.

Teď v bodech Vám napíši, jak to vlastně zvládám a prožívám.

FINANCE – Jako samoživitelka žiji s Klárkou od měsíce k měsíci. Nemůžeme si dovolit nějaký luxus. Nemůžu si kupovat drahé značkové kabelky, ale naopak finance jdou do kuřat, rohlíků, mléka, plenek a toaletních papírů. Není lehké vše táhnout sama, ale nestrádáme, hlad není a to je vlastně to nejdůležitější.

DOMÁCNOST – Jsem na rodičovské dovolené a nevidím důvod, proč nemít vypráno a vyžehleno. Klárka, když si třeba hraje, mám čas jít, vzít do ruky vysavač a dělat naše bydlení čistější a krásnější. Vůbec nechápu tvrzení, že život není o úklidu. Myslím, že tři hodinky dvakrát za týden nikomu neublíží a i na oko vypadá utřený prach lépe než stírat prstem televizi, abych viděla na Šebrleho ve zprávách. A topení? Zbytečný strach, vynést popel, setřít sklo, naštípat třísky, donést ze sklepa dřevo, položit do středu Pepíka (Pepo), zapálit a věda je hotová. Pak chvíli počkat, a už je teplo. Babula by ze mě měl radost (pozn. Babula ze seriálu Hospoda).

VAŘENÍ – Z tohohle jsem měla hrůzu. Doma ty těžší jídla dělala mamka, tady je to vše na mně. Nechci být dcera, co bude chodit s kastrůlkem každý víkend na svíčkovou. Jednou za čas si uděláme s mamkou učící vaření, kde mi vše ukazuje a já si to dávám do paměti (vlastně vždy předtím raději volám mamce, abych se utvrdila – dvakrát měř, jednou řež). Rajská, guláš, segedín moje vařící můry a dnes? Dneska je v klidu a bez stresu uvařím. Když jezdíme k babičce, tak vždy obdivuji její kuchyni a co vše umí uvařit. Pokaždé mi řekne, že věkem a zkušenostmi se to také naučím.

VEČERY – Viva Facebook, Modrý koník, Ordinace. To jsou mí večerní společníci. První dny byly těžké, sama večer bez komunikace. U našich jsem se večer u televize sešla s celou rodinou. Tady jen s Mázlem a Páleníkovou. Teď jsem za to ráda. Ten večerní klid je k nezaplacení. Občas tu přespí brácha, takže je o zábavu postaráno.

NÁVŠTĚVY – Když bydlíte sami, můžete si návštěvy určovat. Jakmile bydlíte u rodičů, musíte brát ohledy na to, že třeba táta spí po noční a smích maminek na rodičovské, co probírají prdíky, příkrmy a žvatlání mu moc příjemné nejsou a nikdy nebudou. Musíte dbát na jejich soukromí a do jednoho pokoje je zavřít taky moc nejde. Co bydlím sama, mohu si domů zvát všechny, co chci, a je to jen na mně, jak dlouho mě to bude bavit. Mojí nejmilejší návštěvou je vždy má Ivanka.

A to by k bydlení bylo asi všechno. Vám, co se stále nemůžete rozhodnout, zda se odstěhovat z rodinného hnízda, mohu říci, že časem budete rádi, že jste to udělali. Nejen, že si sami sobě ukážete, co zvládnete a poznáte, v čem máte slabiny, ale budete mít ještě lepší vztahy s rodiči. Není nic zlého si občas postesknout, co asi teď vaši dělají, co obědvají atd. Musím říci, že já se k rodičům vždy těším, ale necítím se tam už jako doma. Je to pro mě takové odcizené, chladné a to jsem přitom ty prostory milovala a nedovedla si život bez nich představit. Když jsem tam na víkend a spíme tam, vždy když pak dorazím domů, tak si řeknu „konečně jsem zase doma“.








Máma podle manuálu :-)

Máma na mateřské
Každá máma chce pro své dítě to nejlepší. Otázkou ale vždy zůstane, co to vlastně je. 
  Na každém správném serveru pro nastávající maminky nebo už rovnou maminky máte nejrůznější odrůdy rad, nápadů a strašáků, co jim i lebka s výstrahou DANGER ZONE ! nesahá ani po kotníky. 
    Začneme od začátku. 
Sejdou se tři maminky v baby centru. První, říkat jí budeme Nela (maminka dvou dětí Toníčka a Sabinky, po císaři, nekojila, používá plenky a očkuje). Druhou je Kristýna (maminka jednoho dítěte - vymodlená Natálka, kojí, látkuje a hlavně neočkuje) no a třetí je budoucí maminka Bára (čeká chlapečka Sebastiána, chce kombinovat plenky a látkovky, přeje si kojit a očkovat).
Maminka Nela si v kočárku vozí malou Sabinku, ano v tom samém jako před třemi lety Toníčka. Maminka Kristýna si to míří s Natálkou v šátku a nastávající maminka Bára už netrpělivě čeká v baby centru a jelikož nechce přenášet pije maliníkový čaj, protože na červené víno je v deset dopoledne ještě brzo. První se řítí Nela, je unavená protože Sabince rostou zoubky. Je tak unavená, že nechá Sabinku vyplakat, ale pšt před Kristýnou, ta má Natálku na rukou klidně i celou noc! Bod první - Co je správné? Nechat dítě vyplakat nebo chovat? Co poradit Báře? Já za sebe mohu říci, že pomáhá dítě zklidnit hned, pak použít třeba kočárek, pohádky a když si řev vynucuje, nechat chvíli vyvztekat. A pozor Toník chce svačinu, Nela se ještě ani nedotkla kafe č. 2 od rána a už vyndavá z tašky Brumíka, Lentilky a jablko. Tonda jablko hodí zpět do tašky a svačí. Kristýna už vytahuje prso a jde kojit. Malá Sabinka se hlásí o mléko, tak Nela jde ohřát Sunar do mikrovlnky. Bod druhý - Kojit nebo dávat ''umko'' ? Za mě je to kojení, ale bohužel mě se nepoštěstilo, takže díky Bohu za umělé mléko. Báře poradíme, že ač kojení je nad zlato, když to prostě nejde, tak to nejde. Raději koupím Aventku, Sunar, Rajec a udělám to práškové mléko, po kterém prý děti více tloustnou (mýtus, Klárka je od narození na UM a je hubeňoučká). Bože, co tu tak zapáchá? Sabča se po Sunaru pokakala, jdeme přebalovat. Bod třetí - Plenky nebo látkovky? U mě vedou plenky značka Pampers, ty co v reklamě nikdy neprotečou (smích). Teta Kristýna už vyndavá látkovací set, že to vezmou jedním vrzem. Má vtom cvik, brzy je hotovo. Bára váhá, co je lepší. To časem uvidí. Nela se už během konverzace o Ordinaci, prdících, Ochotské jak rychle zhubla po porodu a receptu na bebe řezy musí omluvit. Sába má očkování. Kristýna už dává ústa do přímky, tohle téma je tady tabu! Bára je rozhodnutá očkovat, ale jen základní dávky. Ovšem Nelča bere Sábu po Prevenaru, hexavakcíně na očkování MMR (Kristýna se křižuje). Po polibcích na líčka se loučí. Bere Sabču a vyrážejí směr mudra. Kde má Tondu? A teď klasická babská siesta. Pomlouvání! Kristýna říká Báře drby o Nelče, jak jim to doma neklape a že tam má bordel, přitom naopak ona má doma vše sterilní kvůli infekcím (špinavé dítě - šťastné dítě je lež!). Báře už malý tlačí na močový měchýř a tak jde na toaletu, načež se vrací Nela, zapomněla v baby centru Toníka. Šikula se dívá na Michala Nesvadbu a tak se schoval do krabice s písmenem Z. Rychle čapne dítě a běží dále. Bára se vrací a Kristýna musí domů dělat dýňové pyré k obědu než se stihne vrátit její Ivan z práce. Bára má chvíli čas tak vše zpracovává. Nepotřebuji nový kočárek, dokážu si poradit u přebalování a zvládnu udělat mléko svému Sebímu, ale jo vše se zvládne.

  Tak dnešní článek měl ukázat, že i když máme rozdílné názory na výchovu a styl života, jde nám vždy jen o to jediné - naše dítě!  

Pepco - Mnoho parády za málo peněz :*

TAG | Q&A | HAUL
Nobelovu cenu bych udělila tomu, kdo vymyslel obchodní řetězec Pepco. 
Nejen, že mají výborný výběr oblečení pro děti, ale třešničkou na dortu je cena, kterou za danou věc zaplatíte. Body se pohybuje od 35,- kč, to samé trička, legíny nebo boty. 
  My jsme se vydaly do Pepca dneska dopoledne a koupila jsem Klárce zde novou parádu. Musím říci, že až doma mi došlo, že ve vetším množství převládá růžová barva, ale co? Je to holčička, tak ať si užívá pěkně růžovou. Jsem spokojená i s koupí saka, které Klárce bude slušet. Vkládáme i detailní fotografie našich nových kousků do Klárky šatníku.  
  V Pepcu si přijdou na své i chlapečci, mají skvělý výběr tepláčků, košil nebo mikin. Najdete zde i potřeby do domácnosti ( skleničky, rámečky na fotografie, polštářky, koupelnové sety, dekorace do bytu ), letní potřeby pro radovánky v bazénu a také oblečení pro starší děti, ženy a muže. V neposlední řadě jsou zde i hračky a boty. 
  Určitě tento obchod navštivte. Pro informaci - lze platit i platební kartou !




Můj věčný boj - pravopis !

Máma na mateřské


Stává se, že mi píšete skrz můj pravopis. O mých chybách vím, bohužel český jazyk patřil mezi mé průměrné předměty na základní škole. Proto jsem se rozhodla, že když něco najdete, klidně napište. Já to opravím a hned bude svět veselejší. Nezlobím se za kritiku, naopak mě posouvá dál být lepší. Psát můžete buď do komentářů, na facebook nebo e-mail 
nikola-pomahacova@seznam.cz , budu ráda, že Vám mé stránky nejsou lhostejné.  
Děkuji Nikča

Naše nemocniční dobrodružství :-)

Máma na mateřské
Naprostý pocit beznaděje jsem zažila jako matka poprvé. Nevíte co se děje s Vaším dítětem, ale přesto věříte, že se vlastně nic špatného nestane. Nesmí! 
  Minulý týden v pátek nás odvezla sanitka do táborské nemocnice s vysokými horečkami (přes 40°C). Hned po příjezdu s námi sepsali chorobopis. A šly jsme na pokoj si uložit věci, které jsem doma narychlo sbalila. Po krátké době pro nás přišla sestra a Klárku čekaly odběry, zavedení kanyly a měření teploty. Hned jí nasadili kapačku na zavodnění. Teploty pomalu klesaly i díky podání antibiotik. Pak si lékaři všimli zvětšené boule na krku, proto nás čekalo vyšetření na ORL, které poprvé bylo v pořádku, ale po druhé nastal nejhorší okamžik, co jsem máma. Byla tam primářka a kontrolovala jí. Prohmatala bouli a pronesla ''To bude nejspíš nádor.'' Ve mě v tu chvíli tak zamrazilo, polilo horko, začaly téct slzy. Nádor? Cože? To není možné! Tolik otázek bez odpovědí mi hrálo v hlavě, že jsem prostě viděla to nejhorší co může být.

Primářka rozhodla, že Klárku převezou do FN Motol v Praze. Dny neutíkaly vůbec, měla jsem strašný strach, ale uklidňovala jsem se tím, že by to přeci poznali v krvi. Byl čtvrtek a nás v 6:30 vyzvedl řidič sanitky a jeli jsme směr Praha. Když jsme dorazili, museli jsme počkat na chodbě. Po chvilce nás vzali na pokoj, kde se ještě oblékal chlapeček, který byl propuštěn. Bylo mi tak trapně, že je vlastně z pokoje vyhazujeme dříve než si klučina nasadí slipy. Přišla sestra, sepsali jsme údaje o Klárce. Co ráda jí, jak spinká, jak jí mají oslovovat a na to, co jí uklidní. Když odešla chvíli jsme počkali v našem malém pokoji. Za okamžik jsme šli ke dvěma doktorům, kteří nás poslali na SONO. Tam jsme opět čekali a už tam s námi byla moje maminka a příbuzná, co žije v Praze. Když mě volali do ordinace měla jsem strach z ortelu, co mi řeknou. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, když lékař řekl, že jde jen o zvětšené lymfatické uzliny a to díky vysokým CRP hodnotám a horečkám.

Prý to časem zmizí. Hned mi řekl, že by doporučil okamžité propuštění domů. Probrali jsme to na oddělení a rozhodli jsme se ukončit asi tří hodinovou hospitalizaci s tím, že na CT vyšetření pojede do Českých Budějovic (pokud nám naše doktorka umožní vystavit žádanku). Rozloučili jsme se a jeli taxíkem k naší příbuzné, kde jsme počkaly na souseda, co jel z Prahy zpátky do Bechyně. Domů jsme nejeli, abych se stihla nějak psychicky srovnat. Jeli jsme k mým rodičům, kde na nás čekala naše rodina. Zpátky ve svém, zpátky u těch, které milujeme. Tímto bych i tady na blogu chtěla celé mé rodině, blízkým přátelům, holkám z Modrého koníka, Květinek 2013 a Petře s Jančou co byly v protějším pokoji v táborské nemocnici poděkovat za podporu, které se nám dostalo. Děkujeme. V neposlední řadě bych ráda vzkázala paní primářce ORL v Táborské nemocnici, že by měla příště myslet více empaticky a nestrašit tím nejhorším. 

Popular Posts

  • Abych se náhodou nenudila :-)
    Znáte tu oblíbenou větu mužů nebo bezdětných kamarádek a známých - Máš dovolenou, celý den volno co jen děláš? Obrázek asi napoví. NE! Op...
  • Spojila nás Klárka :-*
    Nikdy nepřestanu být vděčná dvěma lidem - Klárce & Jirkovi, že díky nim jsem mohla poznat slečnu, která se pro mě stala andělem. Jmen...
  • Člověk se srdcem na správném místě - Dědeček :-*
    Kdybych měla v mé rodině, vlastně i v mém životě najít člověka, který má srdce na správném místě, bude to můj dědeček.    Nikdy mě nene...
Veškeré mé fotografie a texty podléhají autorským právům. Kopírování bez mého souhlasu je ZAKÁZÁNO!. Používá technologii služby Blogger.

Archiv blogu