I. adventní neděle - Vzpomínky na dětství :-*

Střípky z našich dní
Krásnou první adventní neděli,
jak jsem slibovala tak po dobu předvánočního času se na blogu budou objevovat jakési Vánoční speciály. Trošku jako Zpátky do minulosti, jen nebude vyprávět Leoš Mareš ani Patrik Hezucký, nýbrž já. Aktuálně nám doma praská dřevo v krbu, Klárka šla spinkat a já si našla krapet času i pro sebe. Dnešní díl jsem nazvala Vzpomínky na dětství.. část první.

Klárčin první předvánoční čas r. 2o13




 Když jsem byla ''malá'' (tedy výškově jsem stále malá) rodiče se vždycky snažily, abych měla Ježíška co nejkrásnějšího. S klidným srdcem mohu říci, že se jim to povedlo. Vždycky jsem u stromečku měla slzy v očích. Dneska chci ale vyprávět asi nejsilnější emotivní zážitek z vánočního dárku. 

   Byly jsme jako bývávalo zvykem na štědrý den na obědě u babičky Vlasty a dědečka Luďi. Tam byly první dárky u jejich stromečku (nikdy nezapomenu na to, jak jsem ujídala čokoládovou vánoční kolekci). Babička se strejdou Jéňou zmizeli a hned na to začal zvonit zvoneček. V tu dobu už byl na světě i můj brácha Pája. Takže jsme prvně dávaly dárečky jemu, jakožto nejmenšímu členovi naší rodiny. Byl z dárků nadšený. Pak jsem přišla na řadu já, dárečky byly od těch ''měkčích'' po tvrdé. Byl to rok 2oo6. Držela jsem dárky v rukou a tajně mamka dala ruku dozadu (rodinné video jí usvědčilo). Najednou se z jednoho balíčku začalo ozývat vyzvánění. Pane Bože, já dostala svůj první mobil v životě ! To byla euforie, patřila jsem mezi poslední co ho neměli a teď, když jsem ho dostala jsem začala brečet štěstím a řekla jsem si, že sny se plní. Večer to rodiče završily discmanem, který jsem si rovněž přála. Na tyhle Vánoce nikdy nezapomenu. 

         A jaký dárek jste dostali vy? Ten na který do smrti nezapomenete...

Na závěr bych ráda napsala, že i když se hmotné dárky zdají jako ty nejlepší, tak věřte, že pravé dárky máte ve svých blízkých a važte si každého momentu, který vám věnují. Není nad to být s lidmi, které milujete a vidět jak i oni jsou šťastní, že je jen obejmete nebo věnujete tisíce úsměvů. 

Babičko, do nebe ti posílám velkou fůru lásky, doufám, že i tam stále jsi veselá a směješ se nad tím vším co tu provádíme. Miluji Tě, královno vosích hnízd a mysliveckých knoflíků !!!

Všem čtenářům přeji naději... v té je dnešní plamen na adventním věnci... 

Vaše Nikča
máma na plný úvazek


Listopadový svátek a nové tetování :-)

Máma na mateřské
Ahojky všem čtenářům mého blogu,

  v první řadě bych ráda poděkovala za gratulace k mému pátečnímu svátku. Moc si toho vážím a udělalo mi radost kolik z vás si vzpomnělo. 
A jak jsem si svátek užila? Parádně ! V pátek přijeli rodiče a chvíli jsme si povídali. A v sobotu nás čekala návštěva babičky a oběd. Babička je vynikající kuchařka a jídlo bylo výborné. Před tím než jsme dojeli nás čekalo centrum Tábora a nějaké vyřizování. Chvíli byl čas a tak jsem si zašla koupit druhý díl Deníčku moderního fotra a nějakou kosmetiku. Po vyřízení jsme vyrazili k babičce. Tam jsme si popovídali a jeli zpátky do Bechyně. Klárka byla na noc u tatínka a já šla na třetí tetování, které bylo jako dárek k svátku. 

Hodně lidí bylo včera po zveřejnění fotky zvědavých, jaký význam tetování má. Původně význam měl zůstat jen v mé hlavě, ale něco málo o něm řeknu. Je to symbolika mé rodiny a domova. Od malička jsem vyrůstala v domečku vedle řeky, tudíž tam je můj přístav. A citát jen podtrhuje jak moc je pro mě má rodina důležitá, že bez ní bych nebyla šťastná. Citát zní : Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru. A hlavně má tetování být pro mě vzpomínkou na babičku, která před lety zemřela. Nikdy jsem se nevyrovnala s tím, že tu není. Potřebovala jsem tu zlobu z nespravedlnosti někde ze sebe dostat. Hlavní myšlenku tetování si ale vážně nechám pro sebe. 
Pak po tetování jsem zašla k našim, koukla na StarDance a šla do Sovy. Tam byla skvělá atmosféra a líbilo se mi tam natolik, že jsem domů došla až ve čtyři hodiny ráno. Za asistence sněhových vloček. Takže svátek byl oslaven nad moje očekávání ! A za týden Mikulášská discotéka. A i tady na blogu bych ráda poděkovala babičkám, dědečkům a tatínkovi za hlídání Klárky, že i já mohu žít a užívat si každého dne. Vycházíte mi vstříc a já si toho cením. Musím uznat, že ač nejsme úplná rodina pro Klárku děláme maximum.

A to je pro dnešek vše. Ještě jednou děkuji za vše co pro mě děláte. Svět není jen černobílý...

Mějte se parádně a užívejte sněhových vloček...
Vaše Nikča
máma na plný úvazek 

#prayforparis

Myšlenky a témata

Co se to proboha děje? Kam náš svět směřuje? Jsme figurky ve hře, která má daná pravidla a my jsme jen ti, kteří čekají na pomyslné The End? To snad ne!

Copak ti, kteří dnes páchali mnoho zla jsou Bohové? Mají oni právo rozhodovat kdo smí a kdo nesmí žít? Co jim udělal obyčejný mladík, který si šel v pátek poslechnout koncert.

Kde oni berou tu drzost jít někam a tam chladnokrevně zabíjet nevinné lidi? Mám na ně tolik otázek, ale žádnou rozumnou odpověď. Politika? V čem přesně spočívá politika, která u nich rozhoduje koho zabít? Pokud mají problém se členy státu, proč to neřeší s nimi? Co jim udělala obyčejná studentka třeba medicíny, která mohla do budoucna zachránit jejich potomky, matky, ženy? Víra? Opravdu by jejich ''Bůh'' dovolil tolik zla? Copak ti islamisté nemají vlastní zdravý rozum. Nemají, mají totálně vymyté mozky rádoby vírou, která to vše povoluje.

Po probuzení na mě internet chrlil článek za článkem o katastrofálním pátku třináctého. Paříž, město mých snů.. město kam se jednou chci v životě podívat. A takhle ho terorizují lidé, kteří nemají špetku pokory a mírumilovnosti. Je jedno, zda šlo o Paříž, Londýn nebo Madrid, tohle si nezaslouží žádná metropole, město, vesnice, stát. A Praha, srdce Evropy? Co čeká jí? Ne, nebudu malovat čerta na zeď. Nechci uvažovat co se chystá na nás. Letos nebylo mnoho hub v lesích, takže podle babiček válka nebude, ale co když? Rozhodně nechci článkem vyvolávat paniku, naopak šlo o mé zamyšlení nad aktuálním dění a pokud se vláda rozhodne ustoupit má mé zklamání nad tím, kdo je v čele státu, kdo má náš osud v rukou. Blaničtí rytíři už zbrojí...

Prosím všechny, aby tento článek brali v poklidu k aktuálnímu tématu. Chápu, že jeden článek nic nezmění, ale copak studenti 17. listopadu 1989 věděli co vše se stane? Každý člověk, který se ozve je vidět. Proto i já podporuji demonstraci, která se na ten samý den, ale o dvacet šest let později koná. Věřím, že v soudružnosti je síla. Já chci žít v prostředí, kde se nebudu bát poslat dceru do školy s tím, že jí vidím naposledy. Chci vidět svatbu svého bráchy, jubilea rodičů a potomky svých přátel. Chci žít......

.....Paříž, přeji lepší zítřky !!! 



Bechyňská veverka :-)

Střípky z našich dní
Včera se konala tradiční Bechyňská veverka, kde žáci základních škol závodí o šplhání na tyči. Závodit se rozhodl i můj brácha. Díky Bohu za tu chuť jít si zašplhat. Vím, že brácha hodně nabral svalovou hmotu (páku si s ním od jisté doby odmítám dávat), ale jakmile začal šplhat koukala jsem s otevřenou pusou, jak moc rychle se dostal nahoru. Tam, kam já se v životě nepodívám. 
O to pyšnější jsem byla když jeho bývalý třídní učitel vyhlásil jeho jméno na první příčku. I oči lehce zaslzely. Byla jsem i ráda kvůli tomu, že nebyl zklamaný z prohry. Šplh není jediný sport, který mu jde. Zvládá laťku i hod kriketovým míčkem. Jsem moc ráda, že ty sportovní sny co jsem měla já, právě prožívá ten nejdůležitější chlap co v mém životě je. Každý jeho úspěch prožívám jakoby byl můj. Upřímně, jsem ráda i za rodiče, že můžou být hrdí jakého mají syna, protože se mnou tyto úspěchy sdílet nemohli.

Uprchlíci vrs. Ponožky v sandálech ;)

Myšlenky a témata
Dlouho jsem přemýšlela zda tenhle článek napsat nebo ne, ale pak jsem si řekla proč ne. Článek o uprchlících z pohledu matky na rodičovské dovolené. Dopředu píši, že nechci vyvolat pobuřující debatu, ale lehké zamyšlení. 

Televize, noviny, rádia nebo internet nás denně zásobují uprchlickou krizí. Kolik uprchlíků se na nás valí a tak si říkám, zda je to vážně takový průšvih nebo mediální bublina. Půl na půl. Očkující maminky si mnou ruce, protože už mají jasný důvod proč si psát transparenty OČKUJTE valí se na nás pohroma, ovšem myslím, že v něčem mají pravdu, ale o očkování tenhle článek opravdu není. 

Já jako matka mám obavy o to v jakém státě bude má dcera žít a vyrůstat. Když čtu nářky imigrantů, že jim chybí sex tak si říkám, že tohle je jen začátek. Dále obrázky z uprchlických táborů plných odpadků a špíny je pro pláč. Copak je neučili, že když je někdo někde na návštěvě má se chovat slušně? Copak mi jedeme k nim a vysypeme jim tam kontejner balíčků od Bohemia chipsů a tunu lahví od Pardála? Nikoliv. Sama si myslím, že oni mají nějakou českou tečku na mapě v paži a myslí si na evropskou velmoc - Německo. To by ale nebyl dokonalý systém českého parlamentu, aby politici nehráli hru hamty, hamty, ať mám víc než tamti. Politici vidí zisk, EU je ale na tohle připravená, že ČR bude držet ústa a krok a migranty budeme vítat chlebem a solí. Já osobně mám strach, aby oni v přesile nenutili naší zem do těch jejich černých oděvů s hesly ''Salam alejkum'' zapomenout na český Kde domov můj a ponožky v sandálech. Já mám Česko ráda, je to má rodná země a mrzí mě, že politici tohle nesdílí. Už jen chybí pokyn do jedné domácnosti migrant zdarma. 

A jsem ráda, že prezident v tomhle má jasno, ale i na tohle je on malý pán. Jako matka chápu, jak těžké musí být držet své dítě v náručí a čelit vojsku co říká ''vypadněte''. Bohužel, ale když budou oni prchat nic se nezmění, v soudržnosti je síla. Proč se nepostaví? Tím, že budou utíkat tak to zlo bude blíž a blíž k nám. Jediné, které bych pustila jsou děti, ty za nic nemůžou, ale mám obavy, že na tohle oni vsázejí. No nic, nebudu tu polemizovat a určovat co se smí a nesmí, nejsem Bůh. Já si vždycky myslela a myslím, že válku dělají lidé co do té války jdou, už vidím Obamu nebo Putina, že by sami na vlastní pěst šli válčit. Ani omylem. 

To ale nemění nic na tom, že zlý nemusejí být i bílý obyvatelé. Ve skupinách může být devět svatých a jeden co dokáže zabít, ale takový je bohužel život.

Otázky a odpovědi část III.

Máma na mateřské
Možná se vám zdá, že dneska moc přispívám, ale pomalu se zveřejňují články, které jsem psala v době, kdy Klárka byla u rodičů a já byla doma sama. 

Tento příspěvek je další část Otázek a odpovědí, které mi píšete na e-mail a facebook. 

    Tak jdeme na to !

 1.)  Ahoj Nikčo, bude konec roku. Co považuješ za největší úspěch v tomto roce?

Největším úspěchem beru to, že jsem založila tento blog a zvládla situaci okolo Klárčiného zdravotního stavu na konci června.

 2.)  Ahoj Niky, už jsem dokoukala Labyrint cos mi doporučila, co dalšího mám shlédnout?

Labyrint byl pecka, že? Aktuálně z těch akčnějších mě baví Atentát, který běží každé pondělí na Nově. Hanka Vagnerová nezklamala.

 3.)  Jaké máš nejraději Youtubery?

Na prvním místě je to petralovelyhair , dále thelovelyhairs , mamalifestyle , acupofstyle a jirkakral. A určitě je podpořte v Blogerce a Blogerovi roku 2015 ! :-)

 4.)  Na které písničce momentálně ujíždíš?

''Ujíždím'' na kapele Kryštof, ale to už je nějaký ten rok. Každý den musím mít zapnutý klip Ty a já a Srdcebeat.

 5.)  Jsi zamilovaná?

Myslíš motýlky v břiše, nespavost a červenání? (tímto asi tuto otázku uzavřu)

 6.)  Nejhorší jídlo cos kdy jedla?

Nejsem na zabijačkové pochoutky takže asi prejt a ze školní jídelny takovou tu omáčku kde byly brambory, těstoviny. 

 7.)  Klárka v 16-ti přijde s tím, že chce tetování. Tvá reakce?

Klárku nebudu odrazovat, jelikož sama tetování miluji. Ovšem ráda uvidím vzor a třeba řeknu svůj názor, ale je to její tělo a její volba. Povolím ale až bude plnoletá a po domluvě s jejím tatínkem !

 8.)  Do jaké televizní show bys třeba šla?

Nejvíce uvažuji o České tajence na televizi Barrandov. 

 9.)  Co bys doporučila nastávajícím matkám?

V první řadě, aby odpočívali co to jde a dostatečně se před spaly.

10.) Co si přeješ k Vánocům?

Štěstí a zdraví celé mé rodině, přátelům a těm co zdraví potřebují více než milion v bance. A z těch materiálních věcí, asi knihy. Já sama si nadělila telefon a to je pro mě už nadstandard.

11.)   S kým budeš na Vánoce?

S Klárkou, bráchou, mamkou, taťkou, dědou a strejdama ! Sama s Klárkou doma bych to opravdu nezvládla (psychicky).

  Otázek bylo tak akorát, takže třetí část je u konce. Pokud i Vy máte nějakou otázku pište na e-mail nebo facebook. 

Kde vidím blog za rok? :-)

Máma na mateřské
Čas od času mi v e-mailu nebo na facebooku přilétne zpráva o tom, kde vidím svůj blog za rok a jaké mám ambice. Proto jsem se rozhodla vám všem napsat jak to vidím já, máma portálu Můj život v roli maminky. Takže si k tomu pusťte jednu mou oblíbenou písničku a čtěte dál. 
Blog jsem založila jako takový menší deníček/zápisník po dobu co jsem s Klárkou doma. Jako takový ventil z toho celého domácího kolotoče. Vždy se najde někdo, kdo řekne ''A komu to cpeš?''. Má odpověď je taková, že to cpu těm, co si to rádi přečtou a třeba mi i napíši, že určitou situaci zažili nebo zažívají stejně. Například článek v kterém píši o Klárčiným tatínkovi mi psalo několik holčin o radu, všem odpovídám stejně, že rozhodnutí je jen na nich a já nejsem ten kdo bude určovat kdo s kým bude a naopak. Ráda všechny vyslechnu, podpořím, ale závěr nechám na vás. Ovšem najde se i někdo, kdo cíleně píše nenávistné zprávy a třeba se opře i do jiných lidí uvedených na blogu. Na tyto reakce neodpovídám z jasného důvodu. Život je plný mraků a deště a já opravdu nemám náladu ani chuť každému odpovídat, když vím, že se šel třeba cíleně pohádat. Dříve bych si třeba přiložila do kotle, ale teď opravdu ne. Hádejte se třeba v hospodě u fotbalu nebo politiky. Já svůj blog dělám jako koníček, plním si sen tím, že jenom píši. Každý, kdo bloguje vám potvrdí, že rádoby anonymové vás sice zamrzí, ale pak si řeknete, že jsou tu i lidé co na každý článek čekají a čtou ho s potěšením. 
   Svůj blog určitě nechci posunout směrem k reklamní kampani, myslím, že v televizi máte dost toho turbo internetu nebo hypotéčních bank, tak proč to číst i na blogu o rodičovství. Ovšem vyjímkou jsou recenze na dětské produkty, ty tu zůstávají, protože jsou součástí matky a dítěte. Veškeré recenze jsou psané zadarmo, nikdo nic neplatí a upřímně, ani nechci. Nepřeji si být otrokem zda zítra bude muset vyjít článek o třech tisících slov plných reklamy na Pampers nebo Hipp. Recenze píši amatérsky jako bych to říkala kamarádce na hřišti. Dále design stránek. Žádné školení o pozadí stránek, bannerech jsem neabsolvovala, vše se učím sama a za pochodu. Raději budu na stránce co je mi příjemná než aby vše blikalo a svítilo. Méně je někdy více. Blog píše ''blogger amatér'' a je pro mě důležitější to psát s chutí, láskou a ne abych dostala metál za článek o Bio výživě, kterou nepreferuji. 
    Snad jste mne pochopili a ti, co mě rádi čtou budou i nadále. A můj blog za rok? Snad jen bude blog o rok starší, má dcera starší, já vyzrálejší a vy ostatní plní úsměvů a zdraví. 
P. S. Moc se omlouvám, ale na facebooku ani instagramu nepříjmám žádosti od lidí, které neznám. Děkuji za pochopení..

Vaše Nikča - máma na plný úvazek !

Týden bílých plášťů :-)

Střípky z našich dní


Znáte ten pocit, když se odvážete, ale tělo vám řekne, že takhle by to nešlo? Já po minulé sobotě ano. A není to nic příjemného. Byly jsme na jedné akci a já si ve víru tance vykloubila koleno, zvláštní bylo, že díky tomu jsem si uvědomila tolik věcí. Například, že když nemůžu fungovat na 100% mám okolo sebe lidi, kteří jsou ochotní mi pomoci a jsou tu pro mě. Po akci jsem dorazila v ranních hodinách a koleno bylo úplně v pořádku, sice trošku v něm něco pracovalo, ale došla jsem domů v pořádku. Ovšem po probuzení to bylo peklo, noha nespolupracovala a tak jsem pro jistotu zavolala mamce a o půl hodiny později jsem seděla v našem autě směr Nemocnice Tábor. Tam jsem absolvovala rentgen s verdiktem podvrknuté koleno s otokem. Nařízen klidový režim a ledování. To by bylo v pořádku, kdybych druhý den nešla ke svému obvodnímu lékaři s další nemocí. Takže zase další nový režim. Naštěstí teď, po týdnu je mi o hodně lépe. Schody už nejsou takový problém a už se mohu na plný režim věnovat Klárce. 
    Ta byla od soboty do pondělí u tatínka a od pondělí do čtvrtka u babičky a dědy. Bylo hodně zvláštní být doma sama, bez jejího povídání, úsměvů a zlobení. Až teď mi došlo, že asi takhle by to vypadalo nebýt máma. Ticho, že i ručička od hodin jde slyšet. Ve středu už mi bylo lépe a tak jsem toho využila a rychle za mojí modroočkou. To objetí mám zažité ještě teď, plné radosti, lásky, něhy a pocitu, že jsme zase spolu, MY - tým modrooček, tým bojovnic za lepší zítřky. Teď sedí vedle mě, dává si snídani a kouká na televizi a zpívá s Richardem Krajčem o tom, že ty a já jsme jedno jen ze dvou částí. A opravdu, bez Klárky nejsem úplná. Jak jsem jí neměla vedle sebe, něco ve mě chybělo. Proto jsem šťastná, že už jsme spolu... a doufám, že dlouho budeme ! 

Popular Posts

  • Abych se náhodou nenudila :-)
    Znáte tu oblíbenou větu mužů nebo bezdětných kamarádek a známých - Máš dovolenou, celý den volno co jen děláš? Obrázek asi napoví. NE! Op...
  • Spojila nás Klárka :-*
    Nikdy nepřestanu být vděčná dvěma lidem - Klárce & Jirkovi, že díky nim jsem mohla poznat slečnu, která se pro mě stala andělem. Jmen...
  • Člověk se srdcem na správném místě - Dědeček :-*
    Kdybych měla v mé rodině, vlastně i v mém životě najít člověka, který má srdce na správném místě, bude to můj dědeček.    Nikdy mě nene...
Veškeré mé fotografie a texty podléhají autorským právům. Kopírování bez mého souhlasu je ZAKÁZÁNO!. Používá technologii služby Blogger.

Archiv blogu