Má domácnost aneb Rok, co bydlíme samotné :-*
15:53:00
Je to přesně jeden rok, co jsme
se mezi krabicemi plnými hraček, knížek, oblečení a nádobí připravovali
k první společné noci v novém „našem“ bytě. A po roce jsem strašně
ráda, že jsem se rozhodla odstěhovat od rodičů.
Tím vůbec nechci říct, že jsme se
neměly u našich dobře, to by mě hanba fackovala, ale stále to bylo pro mě
takové nijaké. Sama jsem byla máma, ale neměla jsem svou domácnost. Nebyla jsem
paní domu já. Rodiče mi moc pomohli se zařídit. Taťka vymaloval, mamka pomohla
s úklidem a celá rodina se stěhováním. Děkuji jim za pomoc a čas, který mi
věnovali.
Přesně 28. července 2014 jsme
byly u babičky v Sezimově Ústí a já stále slýchala otázky, zda už bydlím.
Byt už byl obyvatelný, koberce položeny, jen chyběl nábytek – postele a skříně
do pokojíčku/ložnice. Jeli jsme v autě a já se zeptala táty, kdy vidí, že
bychom se mohly přestěhovat kompletně. Říkal tak dva dny. Mamka, protože je
žena činu řekla, že klidně dneska, ale musíme se domluvit s dědou a se strejdy,
zda nám pomohou. Prý bez problému. Já u rodičů začala balit a mamka mi pomohla
s hlídáním Klárky. První várku jsme s taťkou odvezli a já už tam
zůstala a vše chystala. Když už bylo vše na svém místě, rozloučila jsem se
s rodiči a poprvé mi došlo, že jsem pryč. Popadl mě jakýsi pocit paniky,
zda to vážně zvládnu. Zvládla a zvládám! Vybalila jsem vše, co šlo, uspala
Klárku – můj strach, zda usne v novém byl zažehnán, když po koukání na
televizi během chvíle usnula. Já se šla umýt a následovala jsem ji. První noc
mohla začít. Co se prý zdá během první noci v novém bytě, se splní. Tím
pádem vím, že ten Pan Božský jednou opravdu přijde. Zdálo se mi o úplné rodině
– o mé rodině.
Teď v bodech Vám napíši, jak
to vlastně zvládám a prožívám.
FINANCE – Jako samoživitelka žiji s Klárkou od měsíce
k měsíci. Nemůžeme si dovolit nějaký luxus. Nemůžu si kupovat drahé
značkové kabelky, ale naopak finance jdou do kuřat, rohlíků, mléka, plenek a
toaletních papírů. Není lehké vše táhnout sama, ale nestrádáme, hlad není a to
je vlastně to nejdůležitější.
DOMÁCNOST – Jsem na rodičovské dovolené a nevidím důvod,
proč nemít vypráno a vyžehleno. Klárka, když si třeba hraje, mám čas jít, vzít
do ruky vysavač a dělat naše bydlení čistější a krásnější. Vůbec nechápu
tvrzení, že život není o úklidu. Myslím, že tři hodinky dvakrát za týden nikomu
neublíží a i na oko vypadá utřený prach lépe než stírat prstem televizi, abych
viděla na Šebrleho ve zprávách. A topení? Zbytečný strach, vynést popel, setřít
sklo, naštípat třísky, donést ze sklepa dřevo, položit do středu Pepíka (Pepo),
zapálit a věda je hotová. Pak chvíli počkat, a už je teplo. Babula by ze mě měl
radost (pozn. Babula ze seriálu Hospoda).
VAŘENÍ – Z tohohle jsem měla hrůzu. Doma ty těžší jídla
dělala mamka, tady je to vše na mně. Nechci být dcera, co bude chodit
s kastrůlkem každý víkend na svíčkovou. Jednou za čas si uděláme
s mamkou učící vaření, kde mi vše ukazuje a já si to dávám do paměti (vlastně
vždy předtím raději volám mamce, abych se utvrdila – dvakrát měř, jednou řež).
Rajská, guláš, segedín moje vařící můry a dnes? Dneska je v klidu a bez
stresu uvařím. Když jezdíme k babičce, tak vždy obdivuji její kuchyni a co
vše umí uvařit. Pokaždé mi řekne, že věkem a zkušenostmi se to také naučím.
VEČERY – Viva Facebook, Modrý koník, Ordinace. To jsou mí
večerní společníci. První dny byly těžké, sama večer bez komunikace. U našich
jsem se večer u televize sešla s celou rodinou. Tady jen s Mázlem a
Páleníkovou. Teď jsem za to ráda. Ten večerní klid je k nezaplacení. Občas
tu přespí brácha, takže je o zábavu postaráno.
NÁVŠTĚVY – Když bydlíte sami, můžete si návštěvy určovat.
Jakmile bydlíte u rodičů, musíte brát ohledy na to, že třeba táta spí po noční
a smích maminek na rodičovské, co probírají prdíky, příkrmy a žvatlání mu moc
příjemné nejsou a nikdy nebudou. Musíte dbát na jejich soukromí a do jednoho
pokoje je zavřít taky moc nejde. Co bydlím sama, mohu si domů zvát všechny, co
chci, a je to jen na mně, jak dlouho mě to bude bavit. Mojí nejmilejší
návštěvou je vždy má Ivanka.
A to by k bydlení bylo asi všechno. Vám, co se stále
nemůžete rozhodnout, zda se odstěhovat z rodinného hnízda, mohu říci, že
časem budete rádi, že jste to udělali. Nejen, že si sami sobě ukážete, co
zvládnete a poznáte, v čem máte slabiny, ale budete mít ještě lepší vztahy
s rodiči. Není nic zlého si občas postesknout, co asi teď vaši dělají, co
obědvají atd. Musím říci, že já se k rodičům vždy těším, ale necítím se
tam už jako doma. Je to pro mě takové odcizené, chladné a to jsem přitom ty
prostory milovala a nedovedla si život bez nich představit. Když jsem tam na
víkend a spíme tam, vždy když pak dorazím domů, tak si řeknu „konečně jsem zase
doma“.
0 komentářů
Děkuji za váš komentář. Byl odeslán ke schválení a případně bude zveřejněný.