2 roky co se můj život navždy změnil část III. Mami, kde jsi? :-*

20:07:00

Od února jsem se stala opět studentkou a tak musela maminku zastoupit babička, děda a strejdové. Byla to fuška. V noci Klárka třeba nespala, ráno jsem vstávala před šestou, musela jet 25km daleko, tam být přes šest hodin, jet nazpátek, věnovat se Klárce, učit se, uklidit, umýt a spát. Bylo to náročné a praxe to samé, ve škole člověk sedí, ale na praxi se musí něco dělat a tak to bylo znát i na únavě. Díky mé kamarádce jsem mohla praxi dělat v mém městě a nikdy jí za tuto možnost nepřestanu být vděčná, tolik mě toho naučila. Na prázdniny jsem se vrhla i na přípravu na závěrečné zkoušky a vyplatilo se to. Ke konci září jsem úspěšně ukončila školu a nejvíc pyšná jsem na to, že ústní ze kterých jsem měla největší strach skončili nejlépe a to chvalitebně. Přišlo mi to spíše jako popovídání se známými i když je pravda, že pan ředitel se mě snažil občas rozhodit naštěstí jsem to zvládla. Byla jsem ráda, že je to za mnou a konečně si mohu užívat rodičovskou ''dovolenou''. Plánovali jsme Ježíška a dokonce jsme se i v červenci přestěhovali do svého bytu. Je to naprosto nepopsatelný pocit být paní domu a vše si dělat podle svého - osvobozující, náročné. Splnila jsem si i sen a mám dvě tetování, které jsou pro mě moc důležité.

Klárinka krásně chodí - ne běhá. Mluví v normě, jí čtyři knedlíky k obědu a miluje Brumíky. Jsem neskonale hrdá na to, jak to sami zvládáme..

Zítra náš speciál průřezu dvou let Klárky končí a jak jinak než tím, že si vypíšeme v bodech její dosavadní milníky života. Děkuji za Váš čas při dnešním čtení.